Výprava na Korzo Národní a do Mostu

17.11. jsme přišli na autobusovou zastávku v Horním Slavkově, kde jsme pokračovali do Karlových Varů a potom do Prahy, kde jsme si poslechli Českou hymnu a zpívali skautskou hymnu. A potom jsme měli plnit úkoly které se odehrávaly na zastávkách metra. V metru jsme Vaška a Karla omylem ztratily při nástupu, ale pak jsme se našli. Bylo to hodně zábavný a pak jsme si dali sraz na Hlavním nádraží a jeli jsme do Mostu.

V sedm ráno jsme přišli na autobusovou zastávku a jeli jsme do Varů a dále jsme jeli autobusem do Prahy. V Praze jsme šli na Národní třídu dát svíčku na upomínku Sametové Revoluce. Potom jsme poslouchaly hymny. A pak jsme jezdili metrem sem a tam abychom se vyfotily u míst v metru např. nejdelších eskalátorech v Praze. Když jsme úkol splnili tak jsme jeli na hlavní nádraží a došli jsme před burger king. Nastoupili na vlak a dvě hodiny jeli do mostu. Poté jsme si šli do klubovny odnést věci a navečeřet se.

Po snídani, ke které Saša uvařil perník, jsme byli postaveni před náročný úkol, postavit podsadový stan. Tedy vlastně jen jeho model. Měli jsme sepsat seznam věcí které budeme potřebovat, ale kdo potřebuje seznam? My, rozhodně ale neměli jsme ho, takže pro potřebné věci jsme chodili postupně. Měli jsme velké štěstí, protože když vedoucí odjeli, měli jsme vše, co jsme potřebovali. Kluci takové štěstí neměli.

Dali jsme se tedy do práce. Nařezat hromadu prkének, o určitých rozměrech (haha). Ušít plachtu a vyrobit další hromadu (ne)smyslů. Po chvíli práce se nám rozpadla pilka, ale kluci nám dlužili za vypůjčení tavky, a tak nám pomohli pilku spravit. To nejhorší ale teprve přišlo, slepit podsadu dohromady. Na křivém stole to moc nešlo, a nakonec jsme podsadu málem přilepili k podlaze.

Během výroby k nám přiběhla klučičí delegace s tím, že si Vašek spálil prst. Poslali jsme ho chladit, ale když jsem ho šla zkontrolovat, zjistila jsem, že prst chladí vlažnou vodou a že se mu tam tvoří krásný puchýř. Zavolala jsem tedy vedoucím, kdy přijedou a jestli mám Vaška zakopat.

Když asi o půl hodiny později přijeli náš stan byl již hotový, a to včetně kapsáře se zápisníky a tužkami, dvěma kufry, spacáky, a dalšími nesmysly. O klučičím stanu se to říci nedalo. Lepidlem upatlaná podsada s plachtou ustřiženou „od oka“ nakonec skončila rozebraná, a kluci museli začít znovu.

Po obědě se naše družina již dala do výroby plakátu o našem stanu. (v mezičase jsme se pokoušeli zachraňovat kluky). Po výborných langoších k večeři byli již oba stany hotovy, a dokončovali  jsme plakáty.

Zatímco padal sníh my jsme prováděli fyzikální měření. Měřili jsme tepelné ztráty ve spacáku. Abychom se zahřáli hráli jsme speciální vybiku. Po té už byl ale čas jít zahřát spacáky vlastním tělem, tak jsme ještě chvíli trénovali Zkázy psychickou odolnost bořením jí věže z odřezků z prkének, a poté jsme šli spát.

Kolem 7. hodiny nás probudil Štěpán. Po snídani jsme dostaly úkol postavit model podsadového stanu. Hned jak jsme dostali potřebné materiály začali jsme se stavěním.

A co se nestalo? Vašek se spálil tavnou pistolí, takže měl asi 2 hodiny jen jednu ruku.

Po tom, co nám Skřítek s Barošem řekli, že by to mohlo vypadat líp, rozhodli jsme se začít znovu od základů.

Po asi 7 hodinách utrpení, které jsme si způsobili, jsme šli ven měřit, který z naších spacáků je nejteplejší. Mezi tím, co jsme čekali, než budeme znovu měřit, hráli jsme hru Král a Šašek.

Když jsme skončili s měřením a rozmrzli jsme, pustili jsme se k dělání prodejního plakátu. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Ráno začalo pozdním budíčkem a skvělou broskvovou buchtou s drobenkou.

Dopoledne jsme vyráběli plakát o naší družině Jantar. Hodně dlouho jsme se dohadovali o barvě na pozadí (stejně byla nejhezčí ta hnědá😊).

Po obědě jsme dostali přednášku o tom, jak se používají GPS (Gde Proboha Sem). Mně se to zdálo až moc těžké za 1. byl víkend a Coodugh po mně chtěl abych počítala a za 2. nebyl dotykový displej.

Když jsme došli k prvnímu stanovišti, našli jsme miminko od PETky. Byl to příběh pana Růžičky, který vypadal jako nějaká šifra, takže po různých kombinacích jsme to vzdali a zavolali vedoucím co s tím. Ti nám řekli, že si to máme pouze přečíst. Takže 10 minut ztraceného času jsme hodili za hlavu a stačilo do GPS napsat souřadnice a jít dál. Nakonec pracování s GPS bylo jednoduché.

Cestou jsme diskutovali o definici slova cesta, došli jsme k názoru že cesta je to, co vás někam dovede.  Poté co jsme došli zmrzlí na kost k poslednímu stanovišti a uvařili čaj. Mezi tím přišli kluci. Byli úplně zmatení, protože nemohli najít zábradlí (poslední stanoviště), o které se nakonec Kámen opřel. Dopili jsme čaj a vyrazili zpět do klubovny, kde na nás čekala hra.

Když jsme vešli na stěnách byla nalepená písmena a čísla. Já jsem musela jít řešit, jak nasdílet stopaře vedoucím a zbytek družiny běhali sem a tam (snažili se to všechno opsat, ale bylo to zbytečné). Za pár minut přiběhl Váňa že našel QR kód, který vedl do spisovny, v které byli napsané šifry, takže hurá do luštění.

Když jsme měli hotovo zjistili jsme že kód ještě není celý. Pustili jsme se do hledání dalších QR kódů.  Jeden jsme našli ve sklepě, ale byl jen z půlky.

Mezitím co družina hledala druhou půlku já si všimla nakresleného plánku kde bylo řešení k těm písmenům a číslům na stěnách. Obcházela jsem to všude a všechno našla.

Za pár minut přišel zbytek družiny a kód jsme dali dohromady. Bohužel tam byla chyba, ale vedoucí byli hodní, a řekli nám, kde je. Tak jsme zadali kód a dostali jsme se do tajného receptu na jablečnou buchtu.

Po dobré večeři jsme se vrhli na tajný recept, který jsme měli upéct. Když jsme jen čekali, než se buchta upeče, tak jsme si šli říct zpětnou vazbu, z které jsem si odnesla to, že by jsme si měli lépe rozdělovat práci a nepanikařit u toho. Stále jsme řešili zpětnou vazbu, když Lenochodi přiběhli nadšení, že už to mají. Vzhledem k tomu, že už bylo hodně hodin, šli jsme spát a Lenochodi dopékali buchtu.

Ráno jsme se probudili a šli jsme po snídani udělat plakát skupiny. Později jsme se naučili, jak používat GPS a dostali za úkol použít GPS a najít si cestu k papírkům které byli schované. Na štěstí jsme nikoho neztratili a došli jsme k místu, na kterém jsme potkali Jantary. Chvíli později jsme si uvařili čaj s tolika cukru, že jsme začali bláznit a udělali jsme si diskotéku.

Po naší velice zábavné cestě zpátky do klubovny jsme zjistili, že tu jsou různé papírky. Po nějaké malé době jsme našli QR kód, který visel na dveřích, ze kterého jsme pak zjistili, že musíme vyřešit šifry, ve kterých byla různé čísla a písmena. Potom co jsme zjistili co dělat, všichni se dali do práce až na Karla a Vaška. Po dlouhé době Karel a Vašek se připojili do práce a dokončili jsme ty šifry a získali jsme “tajný recept”, který jsme pak přečetli a upekli. Ale ne správně, protože jsme udělali špatný postup. Věřte tomu, že to bylo jedlý a že to nebylo tak špatný, jak jsme si mysleli.
Tak to je konec naší výpravy, ale není konec našeho dobrodružství.