Předmluva
Svět Harryho Pottera je i dnes po více než dvaceti letech od svého uvedení mezi dětmi velmi populární. Je poměrně propracovaný, rozsáhlý, hravý, fantastický a díky navazujícím filmům stále živý. Už proto je skvělým světem pro celotáborovou hru. Navíc přirozeně nabízí prostředí pro soutěžení v podobě čtyř kolejí a školního poháru.
Na druhou stranu jako většina literárních předloh trpí klasickou komplikací jedné (několika málo) hlavních postav. Jinými slovy: “každý by mohl chtít být Harry Potter a ne jeho bezejmenný spolužák.”
Pak je tu ještě ta maličkost, že naše děti skutečně neumí čarovat. Tedy myslím doslova, s hůlkou a tak. Obrazně umí vykouzlit ledasco od úsměvu na tváři až po apokalyptické obrazy ve svých pokojících.
Jak z toho ven, zachovat ten úžasný svět a přitom se vyhnout zmíněným překážkám? To byla hlavní otázka na níž je odpovědí “Bradavický prázdninový kemp,” projekt profesora Brumbála určený pro nekouzelnickou mládež.
Ano, pana profesora Brumbála. Jsme totiž v roce 1945, kdy pan profesor žije a těší se dobrému zdraví, Tom Raddle končí svá studia v Bradavicích, Harry Potter ba ani jeho rodiče se ještě nenarodili a kouzelnickým světem zmítá válka vedená Gellertem Grindelwaldem. To však děti z nekouzelnických rodin pozvané na BPK zatím netuší…
Dopis z Bradavic
Zhruba v polovině června dostaly děti z našich oddílů noční poštou zvláštní psaní v zažloutlé obálce nadepsané smaragdovým inkoustem. To kromě pozvánky k účasti na Bradavickém prázdninovém kempu obsahovalo jízdenku na vlak odjíždějící z nástupiště 9 a 3/4 ovšem ze železniční stanice v Horním Slavkově. Většina do poslední chvíle nevěděla a nevěřila, že z Horního Slavkova, kde je nádraží a trať směrem na Loket mimo provoz od roku 1997, odjede vlakem.
3. 7. v 18:01 však přeci jen nastoupili do vláčku odjíždějícího ze zastávky Horní Slavkov Kounice směrem na Krásný Jez. Ve vlaku jim dělali společnost čtyři primusové Bradavických kolejí a neodmyslitelná čarodějka prodávající sladkosti za kouzelnické peníze. I ty děti obdržely dopisem.
Z vlaku děti vystoupily na maličké zastávce uprostřed lesů a v doprovodu mladého Hagrida se vydaly na cestu lesem. Po dlouhé procházce jim cestu mezi loukami zastoupila postava v plášti, která se přivítala s Hagridem jako dobrým přítelem, představila se jako profesor Brumbál a odvedla skupinku dětí z cesty přes louku k lesu. Během krátké cesty lesem podél potoka se začalo smrákat, a tak když celá výprava dorazila ke břehu, na kterém čekaly lodičky, byla hladina černá jako tuž.
Od břehu postupně odrazily čtyři vláčky po třech svázaných lodích vezoucí přes širou klidnou hladinu celou výpravu. Ze druhého břehu už to byl jen kousek do kopce lesem a dorazili jsme na skrytou louku s loučemi osvícenými stany.
Rozřazení do kolejí
Před velkým stanem se čtyřmi stoly pod prapory kolejí a velkým stolem učitelů v čele se děti postavili do půlkruhu a čekaly, co bude dál.
Před nimi na špalku velikosti židle stál starý kouzelnický klobouk. Když se všichni utišili, spustil písničku o prastaré škole založené čtyřmi čaroději, z kterých si každý vážil jiných ctností a předností kouzelníků, a podle toho si vybíral studenty své koleje.
Když klobouk dozpíval, vytáhla paní profesorka svitek a přečetla první jméno: “Bračko Matyáš”. Maty si sedl na špalek velikosti židle, na hlavu dostal klobouk a ten promluvil: “No, co je toto? Nečar? Mudla? Copak je zač tenhle šmudla? Myšlenek pár dobrých zdá se, v Havraspáru ať rozkouká se.” Následovala “Břížďalová Marie” a dalších 30 budoucích studentů, kteří s patřičným komentářem dostali nový domov v jedné ze čtyř kolejí, kam se po krátké hostině na uvítanou rozešli do svých ložnic, tedy stanů.
1. školní den
Druhý den ráno po seznámení s chodem tábora, které primusové zvládli namísto bodování stanů, a po snídani našli studenti ve svých společenských místnostech vyvěšené jak rozřazení do ročníků, tak rozvrh hodin na první den. BPK mohl začít.
Dlouho si učitelé z Bradavic lámali hlavy tím, co ze svých předmětů by mohli s nekouzelníky vyzkoušet, aby jim co nejlépe přiblížili studium v Bradavicích. A tak první ročníky zamířili první hodinu na Péči o kouzelné tvory, kde připravovali obydlí nějaké lesní havěti. Druháci se pokoušeli věštit z barevných skvrn a třeťáci se měli pokusit nahlédnout do tajů Hlavologie, oboru do kterého se řadí například nitrozpyt. No, moc jim to nešlo, tak alespoň tahali s částečným úspěchem z profesora Brumbála rozumy o tom, co se vlastně děje v kouzelnickém světě v téhle době a proč že tu jsou.
Před obědem pak ještě stihli koupačku a po obědě další část rozvrhu. Tentokrát měli prváci Hlavologii, druháci začali trénovat manévry s koštětem a třeťáci v rámci Obrany proti magii postřeh při hře s mokrými houbami.
Zbytek odpoledne pak studenti dostali prostor k tomu, aby si zkrášlili své společenské místnosti a postavili brány do svých kolejí. Ve kterých se na večer uložili, aby si odpočinuli před dalším školním dnem.
Famfrpál
V pondělí 5. 7., když všechny ročníky prošly základním výcvikem v obratnosti s koštětem, nastal čas Famfrpálu. Co by to bylo za školní pohár, kdyby do jeho výsledků nepromluvila snaha sedmi hráčů na košťatech a chycení Zlatonky.
A protože učitelé létání na koštěti a trenéři dobře ví, že v tomto případě by i zkušený hráč z nebe spadnout mohl, nenechali nic náhodě a před prvním zápasem zařadili dva tréninky pro seznámení se s pravidly, pro nácvik přihrávek a přesunů po hřišti i pro osvojení si základů strategie hry.
A tak, než ve středu došlo na první zápas, měli už studenti za sebou i hodiny Poskytování první pomoci mudlovskými prostředky, Lektvarů, kde se při vaření učili dodržovat precizně předepsaný postup, Přemisťování a dokonce si stihli zahrát Kouzelnické kuželky.
Každý správný sportovní tým, kolejní Famfrpálový nevyjímaje, potřebuje dresy, aby hráči v herním zápalu snadněji rozeznali spoluhráče od protivníka.
Do první dvojice zápasů nastoupili Havraspár proti Zmijozelu a Mrzimor proti Nebelvíru. Všechny týmy se zprvu poněkud ostýchaly a nebo byla cítit malá zkušenost, ale oba zápasy nakonec vygradovaly ve velmi pěkný sportovní zážitek.
Havraspár 80 : Zmijozel 50
Mrzimor 60 : Nebelvír 100
Kdo by se divil malému bodovému zisku, když jen chycení Zlatonky je za 150 bodů, vězte, že jsme hráli podle oficiálních pravidel Mudlovského famfrpálu, podle kterých je chycení Zlatonky za 30 bodů.
Studenti venku z postelí
Po večeři v době osobního volna se začali trousit studenti se zvláštními požadavky. Začalo to sekyrkou na dobrovolnou výpomoc ve dřevníku, což nebylo až tak neobvyklé, následovalo lano, možná celta, ale když se přišli zeptat na lékárničku, aby mohli trénovat, co se naučili, to už bylo opravdu nečekané a nebyl to zdaleka konec.
Setmělo se a studenti byli s večerkou prefekty uloženi ve svých kolejích. Zavládl klid, který neměl dlouhého trvání. Netrvalo dlouho a mezi kolejemi byli přistižení první studenti a odeslání zpět do svých stanů. Jenže toho večera zdaleka nebyli jediní. Celý tábor jako by žil svým zvláštním životem stínů. Až když se objevili první studenti s nosítky, na kterých nesli obvázaného primuse na ošetřovnu, bylo jasné, že se děje něco víc, než by se touhle dobou dít mělo.
Primusové všech čtyř kolejí nakonec skončili na ošetřovně a studenti s pokáráním za noční výlety mimo své koleje zpět ve svých postelích.
Tajemství se pomalu vynořují ze tmy
Druhý den ráno byli ještě všichni primusové na ošetřovně a učitelé mlčenliví. Nikdo, jak se zdálo, pořádně nevěděl, co se předcházející večer stalo. Studenti dostali mimořádné osobní volno a mohli hrát deskové hry nebo se věnovat jiné klidové aktivitě. Do druhé vyučovací hodiny už se tábor trochu vzpamatoval a tak mohla proběhnout řádně.
K obědu se objevili primusové a na polední klid už se přidali ke svým kolejím. Pro své studenty dokonce za odměnu vymohli na odpoledne volno s tím, že s nimi budou trénovat vaření lektvarů. A skutečně z každé koleje se začali opět trousit studenti tu pro kotlík tu se zvláštním požadavkem na nějakou surovinu s výmluvou ještě podivnější.
Než se v tom ztratíme, co že se to dělo? Předchozího večera vyrazili primusové na vlastní pěst do míst, kterým se říká Začarovaný les. Před dávnými časy tu prý čarodějové starostolce skryli jakousi až příliš mocnou magie se týkající znalost tak, aby se k ní žádný kouzelník nedostal a žádný mudla ji nenašel. Naši primusové doufali, že by se k ní coby nedospělí tedy vlastně ne úplně kouzelníci ani mudlové mohli dostat, a ochranná kouzla je po zásluze ztrestala. Naštěstí zanechali prefektům ve svých kolejích dopis, že pokud se nevrátí, mají se pro ně se všemi třeťáky vypravit.
Ale proč že to při zdravém rozumu tolik riskovali? Chtěli prý pomoci panu profesoru Brumbálovi s něčím, co zatím nemohou prozradit. Ale když už teď studenti věděli víc, než měli, mohli je požádat o pomoc s dalším pokusem. Totiž když by mudlové využili kouzelnických schopností vaření lektvarů, které v kempu nabyli, a podařilo se jim podle kouzelnické legendy uvařit lektvar, mohli by v lese ukryté přeci jen nalézt.
A tak byl k večeru lektvar připraven a studenti si znovu vypařili ze svých kolejí, tentokrát v doprovodu primusů zamířili po ročnících do různých částí začarovaného lesa hledat.
Ti nejmenší se vrátili se svítícími kamínky se zvláštními znaky. Druháci pak přinesli jakousi legendu o dvou světech co jedním jsou a o tom, že i nekouzelník může ovládnout magii za pomoci speciálních postupů, kterými se zabývá … a to poslední slovo bylo napsáno nějakými zvláštními znaky.
A co teprve třeťáci? Ti našli v lese jen řádky plné zvláštních znaků. Nenechali se odradit a nosili z temného nočního lesa znak po znaku podivnou zprávu, když se kus dál po cestě vedoucí od nich podél lesa objevila podivná postava v černém plášti. Chvíli na sebe hleděli, když do ticha zazněla kletba, Tom, primus doprovázející třeťáky, neváhal a útok opětoval, když si vyměnili pár kleteb, postava zmizela v lese. Jenže zpráva ještě zdaleka nebyla celá. Teď se teprve ukázalo, kdo má pro strach uděláno. Ona podivná postava se už sice toho večera neukázala, ale i tak řady těch, kdo pokračovali v nošení zprávy z lesa, citelně prořídly.
Zpátky do školy
Všichni se nakonec v pořádku vrátili do svých postelí i když se spoustou textu, kterému nerozuměli, a o kterém se vlastně ani moc neměli s kým poradit, ale spokojení, že to zvládli a tentokrát je ani nikdo nechytil.
Ráno tak začal další běžný školní den. I když jeho zásadním zpestřením byla druhá hodina létání na koštěti, protože trenažér letu za špatného počasí byl opravdovým adrenalinovým zážitkem, studenti měli stejně plnou hlavu hádanky ze zčarovaného lesa.
Když si během dne stačili říct, co kdo našel, a zjistili tak, že ony kamínky by mohly být klíčem k neznámému písmu, podařilo se rozluštit jak zprávu, kterou našli třeťáci, tak klíčové slovo na konci zprávy druháků, kterým byla Alchymie. No jo, ale tu přeci nikdo z nás neovládá… A hlavně pořád nevíme, proč a k čemu…
Dostaveníčko u potoka
Byli to opět Primusové, kdo vyzval studenty třetích ročníků na tajnou schůzku u potoka za táborem. Co bylo překvapivé nebyla to schůzka s nikým jiným než s profesorem Brumbálem. Ten studentům prozradil, že světem zmítá kouzelnická válka, ač to je před většinou mudlů tutláno. A že tuto válku vede mocný kouzelník, jehož porážkou by válka nejspíš skončila. Potíž je v tom že tomu brání existence jistého artefaktu, který on sám nedokáže zničit.
Ovšem díky snažení studentů teď vyšla najevo tušená pravda, že artefakt chráněný před zničením hrubou silou či jakýmkoliv kouzlem kouzelníka, by mohl zničit mudla za pomoci magie, respektive alchymie. Jenže tu stále nikdo z nás neovládá. Tedy, jak se ukázalo, až na dalšího doposud tichého hosta této malé sešlosti. Nicolas Flamel, dlouholetý přítel profesora Brumbála, se nabídl pomoci. Ale ani tak to nebude snadné. Řešením by mohl být za pomoci alchymie vyvolaný Zložár, který stráví vše. Aby však vše neznamenalo opravdu vše, je třeba jej udržet pod kontrolou a to ani Nicolas nevěděl jak. Napadlo jej však, že s krocením ohně by mohl poradit jezerní lid.
Nebylo na co čekat, studenti sepsali dopis s prosbou o pomoc jezernímu lidu dali jej do láhve a odnesli společně k jezeru, kam jej hodili.
Dlouhé čekání
Na druhý den netrpělivě chodili vyhlížet odpověď od jezerního lidu, ale ta se ne a ne objevit. Odpoledne nám alespoň čekání zkrátila další dvojice zápasů ve Famfrpálu. Ale ani ten s hlavami plnými myšlenek na válku, kouzelný artefakt, zložár a dopis kdesi v jezeře nestál za moc.
Mrzimor 50 : Zmijozel 100
Havraspár 80 : Nebelvír 110
V podvečer pak přišla teplá koupel. Už bylo na čase. A pak další marné čekání a bezútěšná cesta do postelí.
Obchody s jezerním lidem
Na druhý den ráno, když jsme od Jezerního lidu stále neměli žádnou odpověď, bylo na čase jednat. Dali jsme hlavy dohromady a vymysleli, že bychom mohli zkusit Jezerní lid obměkčit třeba dary. A tak každý student dle svých možností vyrobil lodičku. Celou flotilu plavidel jsme se pak jali vypustit na jezero.
Naštěstí to zabralo a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Kolem oběda služba v kuchyni našla stejnou lahvičku, kterou jsme vhodili do jezera, v jednom z barelů, kam nabíráme vodu z pramene.
A jak ona zpráva vypadala?
Žbluňk nečarové,
kouzelníci dobře ví, že do jejich věcí obvykle nekvákáme. Tahle válka však šplouchá na nás na všechny. Zložár by ji mohl odplavit a určitě nechceme, aby se nekontrolovaně rozléval. Proto vám žbluňkneme, ale bez šupin se to neobejde. Písek z Atlantidy s vámi vyšploucháme za žužluňk. Ten splavíte u překupníka nedaleko od jezera. Pro jistotu přiléváme svitek s vybublanou cestou k němu. A žbluňkáme vám, nešplouchejte nám sem své odpadky.
Další úkol. Další komplikace. Nebo další známý kousek cesty, doufejme, k cíli? Každopádně jiná možnost tu nebyla a tak navzdory neustávajícímu vydatnému dešti hrstka dobrovolníku vyrazila za obchodníkem pro žužluňk.
Obchodník byl nedůvěřivý. Málokdy si jezerní lid pošle posly mimo obvyklé obchodní setkání a tak chtěl, aby se naše výprava prokázala mapkou cesty k jezeru. Tu děti namístě bez váhání stvořily a skutečně obdržely dobře známou ruličku, snad to bude to, co jezerní lid zve žužluňkem. Zamířili s ním rovnou k jezeru a pak zpět do tábora. Zase čekat.
Tentokrát čekání nebylo nikterak dlouhé. Už večer dostali účastníci, jak se ukázalo úspěšné, výpravy pro žužluňk pozvání k jezeru, kde na hladině plula barevná světélka.
Děcka, se rozdělila k na břehu vytaženým lodičkám a vyrazila po noční hladině za tajemnými světélky. Z blízka již bylo poznat, že jde o světélkující bójky a od nich vedl provaz pod hladinu, zřejmě až na dno. Za provazy se podařilo z hlubin postupně vytáhnout čtyři kotlíky plně naložené pískem, pochopitelně s vodou. Cestou zpět do tábora se tedy pěkně pronesly, ale byly tu. Písek, který by měl zastavit Zložár.
Další setkání s Nicolasem Flamelem
Na druhý den tedy mohli studenti jednotlivých kolejí se svými kotlíky vyrazit za Nicolasem s tím, že už máme, čím Zložár zastavit, tak je na čase se dozvědět, jak jej stvořit. Alchymista si obstaral své dočasné bydliště v rozvalinách na blízkém kopci, kde jsme ho zastihli. Pochvaloval si, že by to mohlo fungovat, ale pro jistotu ještě do každého kotlíku vlil a zamíchal nějakou přísadu, která by měla zesílit účinek samotného písku. Pak si ještě rozvzpomenul, že nejlépe by bylo z písku kolem ohně vysypat Stanleyův kruh. Háček byl v tom, že nevěděl ani jak vypadá, ani kde to zjistit. No a ten recept, ten prý pro nás teprve připraví, až bude ten pravý čas.
Odpoledne se tak studenti mohli věnovat řádné výuce namísto courání kdesi po lesích. Mimo jiné byla na programu také 2. lekce obrany proti černé magii, tentokrát o vypořádání se se svými strachy a bubáky.
Na hodině péče o kouzelné tvory se Hagrid domluvil s druháky, že mu večer s něčím pomohou. A tak se po večerce sešli na cestičce k záchodům, kde jim Hagrid prozradil, že se mu nedopatřením rozutekli Cornwallští raraši, a že by potřeboval pomoct s jejich pochytáním. Ale Brumbálovi prý ani slovo. Zlobil by se, že je neuhlídal. A tak se děti plížily večerním táborem a tiše hledaly malé modré skřítky tak, aby nebyly samy přistiženy. Ty potvůrky se rozprchly opravdu po celém táboře a vlezly ledaskam, ale studenti byli odhodlaní a tak to netrvalo dlouho a raraši byli zpět v kleci a druháci v postelích.
Ingredience
Druhý den ráno ještě začal vyučováním, pak se ale objevil Nicolas Flamel s receptem a pochopitelně i potřebou ingrediencí. Nebeský prach, peří z ptáka Dodo, kterému kouzelníci říkají Tlustobřich, nebo Cornwallská krev. Kde je vzít? No, ten nebeský prach je prý celkem běžná alchymistická surovina, tak by ji mohl mít překupník za kopcem.
Výprava k překupníkovi se však vrátila s nepořízenou. Překupníkova skrýš byla opuštěná a namísto alchymistických zásob jen známý symbol svislé čáry a kruhu v trojúhelníku. Co teď? Nejen že nemáme surovinu, jejíž pořízení mělo být nejsnazší, ale ještě to vypadá, že se Grindelwaldovi stoupenci snaží nám celý tenhle pokus překazit. Není na co čekat, je třeba začít chystat oheň, využít všechny možnosti k získání surovin a pokud možno konečně zjistit, co je to ten Stenleyův kruh. Nezbývalo, než se obrátit na učitele.
Profesor lektvarů věděl, že Nebeský prach je ve skutečnosti k získání z plodů rostliny, která se nazývá Nebeský prašník, a roste i v nedalekém lese. Potíž byla v tom, že ve stejném lese žijí také Lesní mužíčci, kteří rádi loví malé děti. Nezbývalo však než se vydat na nebezpečnou výpravu do mužíky zamořeného lesa a pokusit se posbírat potřebný prach. Boj to byl lítý, mužíčci zřejmě dlouho neměli takovou možnost někoho chytit. Nakonec se ale podařilo z lesa dostat jak potřebné plody, tak všechny děti, a první ingredience byla doma, respektive v táboře.
S Cornwallskou krví si zase věděl rady Hagrid. Jak se ukázalo, raraši ji sušenou nosí v malých skleněných lahvičkách na krku jako amulet. A tak nějakou pobral těm, které mu druháci předchozího večera pomohli pochytat.
Mezitím neustálým vyzvídáním došly děti ke zjištění, že profesorka jasnovidectví pochází z rodu Stenleyů a že by tedy ornament na jejím šátku možná… No, víc možností nemáme.
Nevítaná návštěva
Zatímco jsme chystali ohniště na velký oheň, a v rámci úklidu pálili nějaké větve s listím, z kouře se vynořily tajemné postavy. Většina dětí stihla včas utéct. Tom, primus Zmijozelské koleje, se jim však pokusil postavit a blond postava v čele skupiny jej bez milosti odpravila vražednou kletbou. Než se postavy dostaly dál do tábora, objevil se Brumbál a zastavil je štítovým kouzlem. Chvíli to vypadalo, že je tím nebezpečí pod kontrolou a tajemným nezbývá než odejít. Když se v tom blonďák otočil k vedle něj stojící trojnožce, na které se na řetízku lesknul malý přívěšek. Sevřel jej v dlani. Usmál se. Otočil se na patě a zmizel i s kumpány v lese.
Ano, byl to sám Grindelwald a ano, odnesl si onen artefakt, který měl skončit v připravovaném Zložáru.
Jak zmizel a Brumbál zrušil své štítové kouzlo, studenti se vrhli k na zemi ležícímu Tomově tělu a odnesli jej bezvládné na ošetřovnu, i když většinu tušila, že zbytečně.
Co teď? Je skutečně vše ztraceno?
Co teď?
Brumbál svolal všechny do velké síně. A netrpělivě přecházel za učitelským stolem z jedné strany na druhou. Kuse sám pro sebe, kuse nahlas sumíroval bezvýchodnou situaci. Až se tok myšlenek zastavil u otázky: “Máme s sebou obraceč času?” “Zůstal ve škole, pane profesore,” zněla odpověď. Dřív než spatřila světlo světa myšlenka na cestu do Anglie, mezi studenty zaznělo: “Já jeden mám.” “Tak na nic nečekej. Utíkej pro něj.”
Obraceč času byl způsob, jak se vrátit do doby před nevítanou návštěvou a nedopustit, že onen přívěšek bude viset na trojnožce, až se dostaví. Bylo ale třeba zajistit, aby vše ostatní proběhlo stejně, přesuny studentů činnosti v táboře, rozhovory, aby Grindelwald a jeho poskoci jednali také stejně jako prve a přišli tak, jak je budeme očekávat.
Každý předvedl to nejlepší ze svého hereckého umění až po vytvoření oněch oblak kouře. A pak se všichni, i Tom, stihli schovat, než vůbec někdo dorazil k ohništi. Ano, Tom ožil, když jsme se vrátili v čase. A tak zatímco se studenti i profesoři schovávali za stany nejbližších kolejí, přicházející postavy zůstali stát u ohně sami. Ovšem Grindelwald také není ledajaký kouzelník, prohlédl, že si někdo pohrál s realitou, zaklel a raději odešel, než by se nechal vlákat do léčky.
Zložár
Přípravy teď probíhali o to urputněji přesto, že se na nás začal snášet déšť. Nosilo se dřevo, kolem ohniště začal vznikat obrazec z písku od Jezerního lidu a vše spělo k závěru.
A co s peříčky? Na ta jsme úplně zapomněli. Mohli bychom je posbírat tam, kde Dodo pobíhají, ale kdo, když všichni mají plné ruce práce? V tom se nabídl někdo z primusů, že to zkusí zařídit s prvňáčky. Nutno říct, že už se smrákalo a Dodo žijí v lese. Posíleni odhodláním se prváci vydali bez váhání na cestu.
Netrvalo dlouho a vše bylo připraveno. Kruh, oheň, trojnoha s houpajícím se stříbrným přívěskem. I prváci se vrátili s úlovkem. Bylo možné začít.
Studenti i profesoři společně utvořili kruh kolem ohně a slovo si vzal Nicolas Flamel. Nejprve nechal prváky naházet do ohně peříčka, pak druháky psaníčka s Cornwallskou krví, která vzplála jasným plamenem.
Pak začal předříkávat jakési zaklínadlo, všichni opakovali po něm a jeho pomocník kulhal kolem kruhu a každému z třeťáků podal lžíci plnou bledě modrého prášku, který po vhození do ohně zbarvil plamen do zelena.
Oheň hořel, zářil a žhnul. Jak moc? To těžko říct dělil nás od něj Stenleyho kruh z písku od Jezerního lidu. Řetízek od artefaktu přehořel a ten spadl do plamenů. Zmizel v žár ohně. Všechny suroviny byly spotřebovány už nebylo jak Zložáru pomoci. Bylo načase jít spát.
Velké finále
Artefakt byl zničen! Druhý den ráno jsme v popelu našli jeho žárem zkroucené zbytky. Můžeme slavit! Vlastně ne, školní pohár ještě nemá svého vítěze. Tedy můžeme jít odehrát poslední část turnaje ve Famfrpálu!
Dopoledne ještě studenti mohli využít k posledním tréninkům. A kdo dával pozor, už ví, kdo s kým do finálových zápasů proti sobě nastoupil. Byly to ty nejlepší a nejemotivnější zápasy, které jsme za celý tábor viděli, a troufnul bych si i říct, že jedny z nejlepších sportovních utkání na našich táborech vůbec. A výsledky?
Mrzimor 70 : Havraspár 70
Zmijozel 30 : Nebelvír 100
Školní pohár
Po posledním zápase se všichni studenti opět shromáždili ve velké síni a buď vyčkávali nebo horlivě přepočítávali, kolik že teď mají bodů a jak asi nakonec ve školním poháru dopadnou. Jenže, jak to všichni dobře známe, bylo třeba rozdat ještě poslední body za, řekněme, mimoškolní aktivity ve snaze zničit artefakt a pomoct tak ukončit velkou válku. Nebelvír si jich vysloužil 15, Havraspár 20, Mrzimor 30 a Zmijozel 25.
Podtrženo sečteno se všemi body z vyučování, za úklid v kolejích apod.:
Havraspár – 555 bodů
Mrzimor – 550 bodů
Nebelvír – 540 bodů
Zmijozel – 480 bodů
Teď už bylo načase slavit a ten školní pohár si symbolicky vychutnat.
Na večer jsme si navíc připravili oheň a sešli se u něj, abychom v kruhu přátel uzavřeli to dlouhé snažení. Nepršelo, byl teplý večer. V táboře se rozhostil klid a mír. Když v tom, se ozval ten nechvalně známý hlas: “Máš, co jsi chtěl.”
Poslední souboj
To se na okraji tábora opět objevil Gellert Grindelwald. Byl sám a tvářil se velmi sebejistě. “Zničils ten pakt, abys se mnou mohl bojovat. Tak tady mě máš. Bojuj!” Brumbál mu vykročil naproti. Hůlky zdvižené zamířili k louce na hranici tábora. Bylo zřejmé, že spolu vedou rozhovor, až stáli tváří v tvář. Došli spolu kus dál směrem na louku, kde se uklonili a začali couvat.
Netrvalo dlouho a přes louku od Gellerta k Brumbálovi prolétla první kletba a další a další. Profesor zatím otálel a kletbám pouze ohýbal nebo je odrážel štítovým kouzlem. Zanedlouho však vyletěly i první kletby opačným směrem a další a další. Gellert začal ustupovat, když zaznělo velmi zřetelné: “Expelliarmus”. Gellert uprchl.
Když se Brumbál vrátil k ohništi, měl v rukou dvě hůlky a jednu z nich většina dobře znala. Hůlku, kterou předchází legendy. Hůlku, jež je součástí symbolu s kruhem a trojúhelníkem. Bezovou hůlku, jejíž zásluhou včera na krátký čas zemřel Tom. “Bez téhle hůlky bude brzy hostem v Azkabanu, kam patří,” řekl Brumbál a schoval hůlku do kapsy saka … tedy až potom, co ji měla v ruce asi tak polovina tábora.
Závěrečný oheň
Příběh BPK byl za námi a bylo třeba vrátit se na skautský tábor a připravit závěrečný táborový oheň. Ano nakonec to přeci byl skautský tábor. Děti se společně v malých skupinách učily menší od starších, vařily na ohni, vyráběly ptačí budku nebo vázanou stavbu, šifrovaly, běhaly po lese, kreslily mapy a hlavně trávily čas v přírodě ve společné snaze pomoci něčemu většímu, co se jich zdánlivě třeba ani nedotýká.
Finanční podpora
Akci finančně podpořili Karlovarský kraj a město Horní Slavkov.